Historie a současnost

Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou

Podle dostupných zdrojů založila první hudební školu v Chlumci nad Cidlinou Joza Klemensová, a to v roce 1904. Hudbu vyučovala v budově bývalého Majorátu, který si od majitelů – rodiny Kinských – pronajal Václav Klemens, který v přízemí provozoval tiskárnu. Joza Klemensová vyučovala v této budově hudbu až do roku 1966, přesto, že v roce 1948 byla tiskárna i budova znárodněna a prostory byly určeny k nájemnému bydlení.

Na počátku 60. let 20. století byly v celé republice zakládány Lidové školy umění, které navazovaly na soukromou výuku hudby a jakási volná sdružení učitelů hudby a znamenaly v principu státní institucionalizaci výuky hudby. Jedna z těchto lidových škol umění vznikla i v Novém Bydžově a tato LŠU v roce 1962 zahájila výuku i na odloučeném (detašovaném) pracovišti v Chlumci nad Cidlinou.

V roce 1968 se chlumecká pobočka osamostatnila. Tento proces dělení škol s více pracovišti na samostatné LŠ proběhl na více místech v republice, k osamostatnění LŠU Chlumec nad Cidlinou přispěl velkou měrou tehdejší ředitel Základní devítileté školy v Chlumci nad Cidlinou a pozdější vedoucí odboru školství a kultury KNV Hradec Králové Václav Hájek. Prvním – a na více než 30 let jediným – ředitelem LŠU se stal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou už vyučoval jako pedagog LŠU Nový Bydžov. Do prvního roku samostatné existence škola přijala 85 žáků hudebního oboru a 12 oboru literárně-dramatického. Hlavním sídlem školy bylo 1. poschodí římskokatolické fary, kde probíhala výuka hudebního oboru v 3 učebnách pro individuální výuku a jedné učebně pro výuku kolektivní. Literárně-dramatický obor našel útočiště v ZDŠ.

„Na faře a potom i v budově Majorátu se v učebnách topilo kamny na uhlí. Školnice každý den ráno v místnostech zatopila a nachystala uhlí na přikládání. Potom už musel každý vyučující topit sám. Zejména v budově farního úřadu byla situace velmi náročná. Sklady uhlí byly umístěny 60 metrů od budovy a učebny byly v 1. patře. V zimním období bylo nutné každý den vynosit velké množství kbelíků uhlí. Učebny byly průchozí a nebyly odhlučněné, což značně narušovalo průběh výuky. „Suché“ sociální zařízení bylo naprosto nevyhovující. Vzpomínám na příhodu z Majorátu, když přiběhla kolegyně Miluška, vyučující hru na housle, se slovy: Honzo, já hořím. Nejdříve jsem myslel, že jde o nějaký vtip, ale vzápětí se ukázalo, že během přikládání vypadla roura od kamen. Žáci stáli v pozoru u stěny učebny a pobaveně pozorovali, co se bude dít. V autě jsem měl starou koženou rukavici, kterou jsem používal na uvolnění víka při dolévání oleje, takže za pomocí zmíněné rukavice a několikrát složeného Rudého práva, které kolegyně tehdy četla, jsem nasadil rozpálenou rouru zpět. V místnosti byl kouř a zápach z připálených novin i ze značně připálené rukavice. Kolegyně se ale nenechala vyvést z míry, otevřela okna a s ledovým klidem pokračovala ve výuce,“ vzpomíná na toto období Jan Molinger.

V takovýchto nevyhovujících podmínkách se v tehdejší lidové škole umění vyučovalo s menšími obměnami celou řadu let. Situaci nezměnily ani další učebny, které škola dostala postupně k užívání na různých místech Chlumce nad Cidlinou. Hned v druhém roce samostatné existence školy přibyla jedna učebna v budově tehdejšího Městského národního výboru, v prostorách ZDŠ našel na tři roky útočiště také nakrátko otevřený výtvarný obor (1969 – 1972) a potom i obor taneční (1. 12. 1972 – 1974). Oba tyto obory se ale z nabídky chlumecké LŠU na několik let vytratily. V polovině 70. let vyučovala chlumecká LŠU krátce hru na klavír také v jedné učebně v Klamoši. Částečné zlepšení situace přinesl až rok 1974, kdy dostala škola k užívání první učebnu v budově Majorátu, a zejména pak o rok později, kdy začaly být v Majorátu užívány už učebny tři. Ale ani tyto prostory nebyly nijak komfortní. Přinejmenším měly stejné problémy s lokálním vytápěním kamny, navíc trpěly velkou vlhkostí, kterou zcela nevyřešily ani nové izolace v roce 1982. Stále narůstající počet žáků hudebního oboru si vynutil i pravidelné využívání ředitelny v budově fary jako regulérní učebny. Definitivně situaci nevyřešila ani adaptace dalších prostor fary na druhou učebnu pro kolektivní výuku (1979), ve které našel nově útočiště literárně-dramatický obor a znovu na 4 roky otevřený obor výtvarný (1979 – 1983). Pokusem o koncepční řešení byla snaha tehdejšího vedení města o koupi budovy Farního úřadu, v které byla LŠU po celé toto období nájemníkem. Po dlouhých jednáních se tento záměr nezdařil a budova Farního úřadu zůstala ve vlastnictví církve. Přestože byl tento výsledek provázen velkým zklamáním, paradoxně vedl ke skutečně zásadnímu a dlouhodobému řešení situace tehdejší LŠU. Byla zahájena jednání o přestavbě budovy Majorátu pro účely LŠU.

Přestavba Majorátu začala v prosinci 1986. V té době už LŠU využívala pro výuku kromě učeben na faře a v Majorátu také prostory Říhova domu (pro práci literárně-dramatického oboru a zkoušky dechového orchestru), po zahájení přestavby Majorátu se opět vrátila i do ZDŠ. Přestavba, původně naplánovaná na tři roky, se ale zejména po zásahu památkářů začala protahovat.

Zatímco změna názvu z Lidové školy umění na Základní uměleckou školu, Chlumec nad Cidlinou proběhla na základě změny legislativy velmi rychle, příprava vyhovujících prostor pro výuku se i nadále prodlužovala. Ve školním roce 1990/91 nově otevřený taneční obor tak zahájil svou činnost v prostorách Dřevotvaru. Výuka i nadále probíhala v prostorách fary, Říhova domu i Základní školy Chlumec nad Cidlinou. Žáci i učitelé ZUŠ se ale přece jen dočkali. Stěhování do 14 učeben v budově Majorátu proběhlo na přelomu let 1991 a 1992 a výuka v nich byla zahájena s počátkem roku 1992. Vedle výuky hudby – která se tak vrátila do míst, kde s ní na počátku století začínala paní Klemensová – v nově upravené budově našly své místo i ostatní obory ZUŠ. Literárně-dramatický, taneční a od školního roku 1992/93 opět i výtvarný.

Za zmínku stojí i zahrada ZUŠ, podle původního projektu určená pro koncertní účely. V kronice ZUŠ je ve školním roce 1992/93 uvedeno: „Bohužel stavební úpravy provedené v zahradě, která měla sloužit ke koncertním účelům, byly provedeny nekvalitně, a proto areál zahrady nemohl být zatím vůbec používán ke svým původním koncertním účelům.“ Přestože byly úpravy zahrady v létě 1994 přece jen dokončeny, koncertním účelům sloužila jen krátký čas, v dalších letech byla však využívána například pro zkoušky dechového orchestru a nácviky mažoretek, výjimečně i pro vystoupení zejména LDO.

Nějaký čas (od léta 1993) se o užívání dvou místností v přízemí Majorátu ZUŠ dělila s Advokátní kanceláří JUDr. Jiřího Pavlíka. Střídání výuky a provozu advokátní kanceláře však bylo pro obě strany velmi nepraktické. Pro ZUŠ byly navíc dvě malé učebny, z nichž jedna je průchozí, dost nekomfortní. Takže nakonec obě místnosti zcela opustila, a to až do jara 2016, kdy se advokátní kancelář přestěhovala do nového působiště.

V uplynulých letech byly provedeny úpravy interiéru školy a celková modernizace jejího vybavení. V roce 2011 došlo k modernizaci sociálních zařízení a rozšíření půdních prostor pro potřeby skladu a archivu školy. V posledních pěti letech proběhla výměna osvětlení ve všech učebnách, pro sál školy byl pořízen nový klavír Petrof i stabilní ozvučení, v sále ZUŠ a podkrovních učebnách byla instalována klimatizace, ve všech učebnách byly nainstalovány počítače s připojením k internetu a učebna hudební nauky byla pro zkvalitnění výuky teoretických předmětů vybavena interaktivní tabulí. Stávající hudební nástroje byly opraveny a jejich stavy doplněny o nově pořízené kusy. V roce 2016 proběhla výměna oken a v roce 2017 oprava vnějších plášťů budovy včetně fasády. Probíhají přípravy na výměnu dnes již zastaralého systému vytápění pomocí akumulačních kamen na novější a ekonomicky úspornější systém. Na jaře 2018 dostává Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou do užívání další prostory v domě č. 61 na Klicperově náměstí, kam by se měly přesunout výtvarný a taneční obor, víceúčelový sál v této nové budově by měl sloužit také pro potřeby dechového orchestru.

Škola však není jenom budova. To jsou především žáci a jejich učitelé. Za 50 let historie chlumecké LŠU / ZUŠ se v učebnách vystřídalo 148 učitelů, jejichž jména najdete všechna v tomto almanachu. V jejím vedení se doposud vystřídali tři ředitelé. Školu zakládal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou vyučoval už v době pobočky novobydžovské LŠU. Ten stál v čele LŠU a později ZUŠ až do 31. března 2003, kdy odešel do důchodu. Řízením školy byla k tomuto datu pověřena učitelka výtvarného oboru Viera Chrtková, která funkci vykonávala do jmenování nového ředitele, kterým se od 1. srpna 2003 stal Jan Molinger. Ten vykonával funkci do 31. 7. 2012. Od 1. 8. 2012 byl na základě výsledků výběrového řízení jmenován do funkce ředitele Pavel Sonda, a to na funkční období do 31. 7. 2018.

Uvést jména mnoha stovek žáků je ale nad naše možnosti – i když by si to určitě mnozí zasloužili. Celá řada z nich například v průběhu uplynulých let reprezentovala školu na uměleckých soutěžích. Přesto, že soutěžení v uměleckých oborech je velmi diskutabilní a konec konců není ani smyslem činnosti uměleckých škol, určitě stojí za vyzdvižení ti, kteří získali na takových soutěžích ocenění. A to především na soutěžích, organizovaných centrálně pro žáky LŠU (a později ZUŠ), a dalších soutěžích, jejichž uměleckou úroveň garantují jako pořadatelé umělecké školy různých stupňů. Ocenění z okresních kol těchto soutěží přivezli žáci školy do Chlumce nad Cidlinou skutečně nepočítaně, z krajských kol to byly desítky a bez úspěchů se sólisté i kolektivy nevraceli ani z kol ústředních.

Žákovský dechový orchestr, založený v roce 1979, získal v ústředním kole soutěže žáků LŠU nejdříve čestné uznání (1986) a o tři roky později – žáci LŠU a později i ZUŠ soutěží zpravidla v tříletých intervalech – dokonce 2. cenu (1989). Dechový orchestr se potom postupně stal jakousi „výkladní skříní“ ZUŠ Chlumec nad Cidlinou. Absolvoval řadu zahraničních zájezdů a zúčastnil se festivalů a přehlídek, na kterých reprezentoval jak školu, tak město Chlumec nad Cidlinou.

V roce 1988 se z ústředního kola vrátili velmi úspěšně akordeonisté – 2. cenu získali Š. Hrušková, P. Toman i akordeonové duo, 3. cenu k nim přidala i D. Beranová v kategorii hra na lesní roh. Rok 1993 byl úspěšný pro pozdější učitelku školy a dnes už koncertní klavíristku J. Pěchočovou, která si přivezla z ústředního kola 2. cenu. V roce 1994 byl čestným uznáním oceněn akordeonista L. Patera, o rok později přivezli žáci literárně-dramatického oboru dokonce 1. cenu. Další ocenění z ústředního kola v roce 2001 – tentokrát čestným uznáním – získal i loutkový soubor starších žáků. Jaroslav Hartl (není pedagog ZUŠ) si z ústředního kola soutěže ve hře na akordeon přivezl čestné uznání v roce 2005, o tři roky později ve stejné soutěži získal 3. cenu, který si v roce 2010 přivezl 2. cenu z mezinárodní interpretační soutěže ve hře na varhany ze slovenského Ružomberku. Štafetu akordeonistů převzal v úspěšném roce 2011 L. Suchánek, který získal 2. cenu, v soutěži klavíristů se v tomto ročníku umístil J. Matoušek (3. cena) a ze své národní přehlídky přivezl soubor LDO Překvapení cenu za inscenaci Jan za chrta dán. V roce 2012 se poprvé na celostátní úrovni prosadil v pěvecké soutěži P. Smíšovský (čestné uznání), naopak o rok později na úspěchy z předchozích let navázali akordeonisté – L. Suchánek i L. Mrňáková získali 3. cenu. Na tento úspěch navázali oba i na Mezinárodní akordeonové soutěži v Ostravě, odkud L. Suchánek přivezl 3. cenu. P. Smíšovský se v roce 2015 zúčastnil i velmi prestižní Písňové soutěže B. Martinů v Praze a přivezl odtud čestné uznání. Akordeonisté v rámci svého tříletého soutěžního cyklu zvládli i další „generační výměnu“, a tak v roce 2016 z ústředního kola vedle L. Mrňákové (3. cena) přivezl 1. cenu I. Kříž, který navíc ve stejném roce přidal i 2. cenu z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě a senzační zlaté pásmo ze soutěže Mezinárodních akordeonových dnů v Praze. Zcela výjimečný rok završil I. Kříž ziskem Zlatého oříšku Královéhradeckého kraje, účastí v celostátním finále této ankety, kde se prezentoval v televizním pořadu jako jeden z 30 vybraných úspěšných a nadaných dětí ze všech oborů činnosti. Televizním vystoupením v pořadu ČT Planeta Yó zahájil I. Kříž i rok 2017. V roce 2017 se také podruhé za dobu svého studia na naší ZUŠ do ústředního kola soutěže žáků ZUŠ ve hře na klavír kvalifikoval J. Matoušek. Tentokrát si z Prahy přivezl čestné uznání. Soutěž žáků ZUŠ ve hře na akordeon se v tomto roce nekonala, I. Kříž tedy zopakoval svou účast na Mezinárodních akordeonových dnech v Praze, ze kterých tentokrát přivezl umístění ve stříbrném pásmu. Začátek roku 2018 přinesl 2. místo I. Kříže z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě (ve své kategorii opět nejlepší z ČR) a hned tři účasti žáků naší školy v ústředních kolech soutěže žáků ZUŠ. Pavel Smíšovský přivezl z ústředního kola soutěže v sólovém zpěvu čestné uznání, Daniela Synková ve hře na zobcovou flétnu 3. místo a Martin Rez ve hře na trubku 2. místo.

Pro literárně-dramatický obor a výtvarný obor školy však byla a je tříletá periodicita soutěží žáků LŠU / ZUŠ málo. Proto se žáci těchto oborů a soubory LDO často zúčastňují soutěží, které jsou mimo tento systém postupových soutěží, zastřešovaných v současné době Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Výtvarníci svoje práce posílají v posledních letech nejčastěji do soutěže s celostátní účastí Jirkovská paleta a každoročně získávají na této soutěži řadu cen. Soubory LDO si od roku 2003 vybojovaly řadu postupů na celostátní přehlídky Loutkářská Chrudim a Dětská scéna, žáci LDO se neztratili ani na přehlídkách a soutěžích individuálních výstupů nebo v individuálních soutěžích uměleckého přednesu – J. Slobodová se umístila ve stříbrném pásmu na Národním setkání v přednesu textů v roce 2010.

Samostatnou kapitolou úspěšných žáků by mohli být ti, kteří se rozhodli věnovat oboru, ve kterém první krůčky podnikali právě na této škole, jako své profesi. Někteří z nich se vrátili, aby na čas nebo i natrvalo jako učitelky a učitelé vychovávali další generaci svých nástupců – to byli nebo jsou například Eva Kolaříková (Procházková), Slávka Vernerová (Pěchočová), Štěpán Honc, Petra Hlubučková, Petra Koliášová (Hlaváčková), Jaroslav Hartl nebo Ilona Matoušek Hatašová. Jiní zakotvili jako pedagogové na jiných školách, případně se věnují různým uměleckým profesím. Takových bychom ale napočítali ještě mnohem víc. A kdybychom připočítali další desítky těch, kteří si hudbu, divadlo, výtvarné nebo pohybové umění ponechali jako svůj koníček, tak bude zástup těch, do jejichž života se LŠU nebo ZUŠ Chlumec nad Cidlinou zapsala možná na celý život, pěkně dlouhý.

Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou se určitě může opřít o svou padesátiletou historii a vstoupit do další padesátky s vědomím, že je dobře připravena na to, aby pomohla vychovat další generace hudebníků/hudebnic, výtvarníků/výtvarnic, tanečníků/tanečnic i adeptů/adeptek literárně-dramatického oboru.

Jan Molinger, Pavel Sonda

Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou

Podle dostupných zdrojů založila první hudební školu v Chlumci nad Cidlinou Joza Klemensová, a to v roce 1904. Hudbu vyučovala v budově bývalého Majorátu, který si od majitelů – rodiny Kinských – pronajal Václav Klemens, který v přízemí provozoval tiskárnu. Joza Klemensová vyučovala v této budově hudbu až do roku 1966, přesto, že v roce 1948 byla tiskárna i budova znárodněna a prostory byly určeny k nájemnému bydlení.

Na počátku 60. let 20. století byly v celé republice zakládány Lidové školy umění, které navazovaly na soukromou výuku hudby a jakási volná sdružení učitelů hudby a znamenaly v principu státní institucionalizaci výuky hudby. Jedna z těchto lidových škol umění vznikla i v Novém Bydžově a tato LŠU v roce 1962 zahájila výuku i na odloučeném (detašovaném) pracovišti v Chlumci nad Cidlinou.

V roce 1968 se chlumecká pobočka osamostatnila. Tento proces dělení škol s více pracovišti na samostatné LŠ proběhl na více místech v republice, k osamostatnění LŠU Chlumec nad Cidlinou přispěl velkou měrou tehdejší ředitel Základní devítileté školy v Chlumci nad Cidlinou a pozdější vedoucí odboru školství a kultury KNV Hradec Králové Václav Hájek. Prvním – a na více než 30 let jediným – ředitelem LŠU se stal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou už vyučoval jako pedagog LŠU Nový Bydžov. Do prvního roku samostatné existence škola přijala 85 žáků hudebního oboru a 12 oboru literárně-dramatického. Hlavním sídlem školy bylo 1. poschodí římskokatolické fary, kde probíhala výuka hudebního oboru v 3 učebnách pro individuální výuku a jedné učebně pro výuku kolektivní. Literárně-dramatický obor našel útočiště v ZDŠ.

„Na faře a potom i v budově Majorátu se v učebnách topilo kamny na uhlí. Školnice každý den ráno v místnostech zatopila a nachystala uhlí na přikládání. Potom už musel každý vyučující topit sám. Zejména v budově farního úřadu byla situace velmi náročná. Sklady uhlí byly umístěny 60 metrů od budovy a učebny byly v 1. patře. V zimním období bylo nutné každý den vynosit velké množství kbelíků uhlí. Učebny byly průchozí a nebyly odhlučněné, což značně narušovalo průběh výuky. „Suché“ sociální zařízení bylo naprosto nevyhovující. Vzpomínám na příhodu z Majorátu, když přiběhla kolegyně Miluška, vyučující hru na housle, se slovy: Honzo, já hořím. Nejdříve jsem myslel, že jde o nějaký vtip, ale vzápětí se ukázalo, že během přikládání vypadla roura od kamen. Žáci stáli v pozoru u stěny učebny a pobaveně pozorovali, co se bude dít. V autě jsem měl starou koženou rukavici, kterou jsem používal na uvolnění víka při dolévání oleje, takže za pomocí zmíněné rukavice a několikrát složeného Rudého práva, které kolegyně tehdy četla, jsem nasadil rozpálenou rouru zpět. V místnosti byl kouř a zápach z připálených novin i ze značně připálené rukavice. Kolegyně se ale nenechala vyvést z míry, otevřela okna a s ledovým klidem pokračovala ve výuce,“ vzpomíná na toto období Jan Molinger.

V takovýchto nevyhovujících podmínkách se v tehdejší lidové škole umění vyučovalo s menšími obměnami celou řadu let. Situaci nezměnily ani další učebny, které škola dostala postupně k užívání na různých místech Chlumce nad Cidlinou. Hned v druhém roce samostatné existence školy přibyla jedna učebna v budově tehdejšího Městského národního výboru, v prostorách ZDŠ našel na tři roky útočiště také nakrátko otevřený výtvarný obor (1969 – 1972) a potom i obor taneční (1. 12. 1972 – 1974). Oba tyto obory se ale z nabídky chlumecké LŠU na několik let vytratily. V polovině 70. let vyučovala chlumecká LŠU krátce hru na klavír také v jedné učebně v Klamoši. Částečné zlepšení situace přinesl až rok 1974, kdy dostala škola k užívání první učebnu v budově Majorátu, a zejména pak o rok později, kdy začaly být v Majorátu užívány už učebny tři. Ale ani tyto prostory nebyly nijak komfortní. Přinejmenším měly stejné problémy s lokálním vytápěním kamny, navíc trpěly velkou vlhkostí, kterou zcela nevyřešily ani nové izolace v roce 1982. Stále narůstající počet žáků hudebního oboru si vynutil i pravidelné využívání ředitelny v budově fary jako regulérní učebny. Definitivně situaci nevyřešila ani adaptace dalších prostor fary na druhou učebnu pro kolektivní výuku (1979), ve které našel nově útočiště literárně-dramatický obor a znovu na 4 roky otevřený obor výtvarný (1979 – 1983). Pokusem o koncepční řešení byla snaha tehdejšího vedení města o koupi budovy Farního úřadu, v které byla LŠU po celé toto období nájemníkem. Po dlouhých jednáních se tento záměr nezdařil a budova Farního úřadu zůstala ve vlastnictví církve. Přestože byl tento výsledek provázen velkým zklamáním, paradoxně vedl ke skutečně zásadnímu a dlouhodobému řešení situace tehdejší LŠU. Byla zahájena jednání o přestavbě budovy Majorátu pro účely LŠU.

Přestavba Majorátu začala v prosinci 1986. V té době už LŠU využívala pro výuku kromě učeben na faře a v Majorátu také prostory Říhova domu (pro práci literárně-dramatického oboru a zkoušky dechového orchestru), po zahájení přestavby Majorátu se opět vrátila i do ZDŠ. Přestavba, původně naplánovaná na tři roky, se ale zejména po zásahu památkářů začala protahovat.

Zatímco změna názvu z Lidové školy umění na Základní uměleckou školu, Chlumec nad Cidlinou proběhla na základě změny legislativy velmi rychle, příprava vyhovujících prostor pro výuku se i nadále prodlužovala. Ve školním roce 1990/91 nově otevřený taneční obor tak zahájil svou činnost v prostorách Dřevotvaru. Výuka i nadále probíhala v prostorách fary, Říhova domu i Základní školy Chlumec nad Cidlinou. Žáci i učitelé ZUŠ se ale přece jen dočkali. Stěhování do 14 učeben v budově Majorátu proběhlo na přelomu let 1991 a 1992 a výuka v nich byla zahájena s počátkem roku 1992. Vedle výuky hudby – která se tak vrátila do míst, kde s ní na počátku století začínala paní Klemensová – v nově upravené budově našly své místo i ostatní obory ZUŠ. Literárně-dramatický, taneční a od školního roku 1992/93 opět i výtvarný.

Za zmínku stojí i zahrada ZUŠ, podle původního projektu určená pro koncertní účely. V kronice ZUŠ je ve školním roce 1992/93 uvedeno: „Bohužel stavební úpravy provedené v zahradě, která měla sloužit ke koncertním účelům, byly provedeny nekvalitně, a proto areál zahrady nemohl být zatím vůbec používán ke svým původním koncertním účelům.“ Přestože byly úpravy zahrady v létě 1994 přece jen dokončeny, koncertním účelům sloužila jen krátký čas, v dalších letech byla však využívána například pro zkoušky dechového orchestru a nácviky mažoretek, výjimečně i pro vystoupení zejména LDO.

Nějaký čas (od léta 1993) se o užívání dvou místností v přízemí Majorátu ZUŠ dělila s Advokátní kanceláří JUDr. Jiřího Pavlíka. Střídání výuky a provozu advokátní kanceláře však bylo pro obě strany velmi nepraktické. Pro ZUŠ byly navíc dvě malé učebny, z nichž jedna je průchozí, dost nekomfortní. Takže nakonec obě místnosti zcela opustila, a to až do jara 2016, kdy se advokátní kancelář přestěhovala do nového působiště.

V uplynulých letech byly provedeny úpravy interiéru školy a celková modernizace jejího vybavení. V roce 2011 došlo k modernizaci sociálních zařízení a rozšíření půdních prostor pro potřeby skladu a archivu školy. V posledních pěti letech proběhla výměna osvětlení ve všech učebnách, pro sál školy byl pořízen nový klavír Petrof i stabilní ozvučení, v sále ZUŠ a podkrovních učebnách byla instalována klimatizace, ve všech učebnách byly nainstalovány počítače s připojením k internetu a učebna hudební nauky byla pro zkvalitnění výuky teoretických předmětů vybavena interaktivní tabulí. Stávající hudební nástroje byly opraveny a jejich stavy doplněny o nově pořízené kusy. V roce 2016 proběhla výměna oken a v roce 2017 oprava vnějších plášťů budovy včetně fasády. Probíhají přípravy na výměnu dnes již zastaralého systému vytápění pomocí akumulačních kamen na novější a ekonomicky úspornější systém. Na jaře 2018 dostává Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou do užívání další prostory v domě č. 61 na Klicperově náměstí, kam by se měly přesunout výtvarný a taneční obor, víceúčelový sál v této nové budově by měl sloužit také pro potřeby dechového orchestru.

Škola však není jenom budova. To jsou především žáci a jejich učitelé. Za 50 let historie chlumecké LŠU / ZUŠ se v učebnách vystřídalo 148 učitelů, jejichž jména najdete všechna v tomto almanachu. V jejím vedení se doposud vystřídali tři ředitelé. Školu zakládal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou vyučoval už v době pobočky novobydžovské LŠU. Ten stál v čele LŠU a později ZUŠ až do 31. března 2003, kdy odešel do důchodu. Řízením školy byla k tomuto datu pověřena učitelka výtvarného oboru Viera Chrtková, která funkci vykonávala do jmenování nového ředitele, kterým se od 1. srpna 2003 stal Jan Molinger. Ten vykonával funkci do 31. 7. 2012. Od 1. 8. 2012 byl na základě výsledků výběrového řízení jmenován do funkce ředitele Pavel Sonda, a to na funkční období do 31. 7. 2018.

Uvést jména mnoha stovek žáků je ale nad naše možnosti – i když by si to určitě mnozí zasloužili. Celá řada z nich například v průběhu uplynulých let reprezentovala školu na uměleckých soutěžích. Přesto, že soutěžení v uměleckých oborech je velmi diskutabilní a konec konců není ani smyslem činnosti uměleckých škol, určitě stojí za vyzdvižení ti, kteří získali na takových soutěžích ocenění. A to především na soutěžích, organizovaných centrálně pro žáky LŠU (a později ZUŠ), a dalších soutěžích, jejichž uměleckou úroveň garantují jako pořadatelé umělecké školy různých stupňů. Ocenění z okresních kol těchto soutěží přivezli žáci školy do Chlumce nad Cidlinou skutečně nepočítaně, z krajských kol to byly desítky a bez úspěchů se sólisté i kolektivy nevraceli ani z kol ústředních.

Žákovský dechový orchestr, založený v roce 1979, získal v ústředním kole soutěže žáků LŠU nejdříve čestné uznání (1986) a o tři roky později – žáci LŠU a později i ZUŠ soutěží zpravidla v tříletých intervalech – dokonce 2. cenu (1989). Dechový orchestr se potom postupně stal jakousi „výkladní skříní“ ZUŠ Chlumec nad Cidlinou. Absolvoval řadu zahraničních zájezdů a zúčastnil se festivalů a přehlídek, na kterých reprezentoval jak školu, tak město Chlumec nad Cidlinou.

V roce 1988 se z ústředního kola vrátili velmi úspěšně akordeonisté – 2. cenu získali Š. Hrušková, P. Toman i akordeonové duo, 3. cenu k nim přidala i D. Beranová v kategorii hra na lesní roh. Rok 1993 byl úspěšný pro pozdější učitelku školy a dnes už koncertní klavíristku J. Pěchočovou, která si přivezla z ústředního kola 2. cenu. V roce 1994 byl čestným uznáním oceněn akordeonista L. Patera, o rok později přivezli žáci literárně-dramatického oboru dokonce 1. cenu. Další ocenění z ústředního kola v roce 2001 – tentokrát čestným uznáním – získal i loutkový soubor starších žáků. Jaroslav Hartl (není pedagog ZUŠ) si z ústředního kola soutěže ve hře na akordeon přivezl čestné uznání v roce 2005, o tři roky později ve stejné soutěži získal 3. cenu, který si v roce 2010 přivezl 2. cenu z mezinárodní interpretační soutěže ve hře na varhany ze slovenského Ružomberku. Štafetu akordeonistů převzal v úspěšném roce 2011 L. Suchánek, který získal 2. cenu, v soutěži klavíristů se v tomto ročníku umístil J. Matoušek (3. cena) a ze své národní přehlídky přivezl soubor LDO Překvapení cenu za inscenaci Jan za chrta dán. V roce 2012 se poprvé na celostátní úrovni prosadil v pěvecké soutěži P. Smíšovský (čestné uznání), naopak o rok později na úspěchy z předchozích let navázali akordeonisté – L. Suchánek i L. Mrňáková získali 3. cenu. Na tento úspěch navázali oba i na Mezinárodní akordeonové soutěži v Ostravě, odkud L. Suchánek přivezl 3. cenu. P. Smíšovský se v roce 2015 zúčastnil i velmi prestižní Písňové soutěže B. Martinů v Praze a přivezl odtud čestné uznání. Akordeonisté v rámci svého tříletého soutěžního cyklu zvládli i další „generační výměnu“, a tak v roce 2016 z ústředního kola vedle L. Mrňákové (3. cena) přivezl 1. cenu I. Kříž, který navíc ve stejném roce přidal i 2. cenu z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě a senzační zlaté pásmo ze soutěže Mezinárodních akordeonových dnů v Praze. Zcela výjimečný rok završil I. Kříž ziskem Zlatého oříšku Královéhradeckého kraje, účastí v celostátním finále této ankety, kde se prezentoval v televizním pořadu jako jeden z 30 vybraných úspěšných a nadaných dětí ze všech oborů činnosti. Televizním vystoupením v pořadu ČT Planeta Yó zahájil I. Kříž i rok 2017. V roce 2017 se také podruhé za dobu svého studia na naší ZUŠ do ústředního kola soutěže žáků ZUŠ ve hře na klavír kvalifikoval J. Matoušek. Tentokrát si z Prahy přivezl čestné uznání. Soutěž žáků ZUŠ ve hře na akordeon se v tomto roce nekonala, I. Kříž tedy zopakoval svou účast na Mezinárodních akordeonových dnech v Praze, ze kterých tentokrát přivezl umístění ve stříbrném pásmu. Začátek roku 2018 přinesl 2. místo I. Kříže z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě (ve své kategorii opět nejlepší z ČR) a hned tři účasti žáků naší školy v ústředních kolech soutěže žáků ZUŠ. Pavel Smíšovský přivezl z ústředního kola soutěže v sólovém zpěvu čestné uznání, Daniela Synková ve hře na zobcovou flétnu 3. místo a Martin Rez ve hře na trubku 2. místo.

Pro literárně-dramatický obor a výtvarný obor školy však byla a je tříletá periodicita soutěží žáků LŠU / ZUŠ málo. Proto se žáci těchto oborů a soubory LDO často zúčastňují soutěží, které jsou mimo tento systém postupových soutěží, zastřešovaných v současné době Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Výtvarníci svoje práce posílají v posledních letech nejčastěji do soutěže s celostátní účastí Jirkovská paleta a každoročně získávají na této soutěži řadu cen. Soubory LDO si od roku 2003 vybojovaly řadu postupů na celostátní přehlídky Loutkářská Chrudim a Dětská scéna, žáci LDO se neztratili ani na přehlídkách a soutěžích individuálních výstupů nebo v individuálních soutěžích uměleckého přednesu – J. Slobodová se umístila ve stříbrném pásmu na Národním setkání v přednesu textů v roce 2010.

Samostatnou kapitolou úspěšných žáků by mohli být ti, kteří se rozhodli věnovat oboru, ve kterém první krůčky podnikali právě na této škole, jako své profesi. Někteří z nich se vrátili, aby na čas nebo i natrvalo jako učitelky a učitelé vychovávali další generaci svých nástupců – to byli nebo jsou například Eva Kolaříková (Procházková), Slávka Vernerová (Pěchočová), Štěpán Honc, Petra Hlubučková, Petra Koliášová (Hlaváčková), Jaroslav Hartl nebo Ilona Matoušek Hatašová. Jiní zakotvili jako pedagogové na jiných školách, případně se věnují různým uměleckým profesím. Takových bychom ale napočítali ještě mnohem víc. A kdybychom připočítali další desítky těch, kteří si hudbu, divadlo, výtvarné nebo pohybové umění ponechali

Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou
Podle dostupných zdrojů založila první hudební školu v Chlumci nad Cidlinou Joza Klemensová, a to v roce 1904. Hudbu vyučovala v budově bývalého Majorátu, který si od majitelů – rodiny Kinských – pronajal Václav Klemens, který v přízemí provozoval tiskárnu. Joza Klemensová vyučovala v této budově hudbu až do roku 1966, přesto, že v roce 1948 byla tiskárna i budova znárodněna a prostory byly určeny k nájemnému bydlení.
Na počátku 60. let 20. století byly v celé republice zakládány Lidové školy umění, které navazovaly na soukromou výuku hudby a jakási volná sdružení učitelů hudby a znamenaly v principu státní institucionalizaci výuky hudby. Jedna z těchto lidových škol umění vznikla i v Novém Bydžově a tato LŠU v roce 1962 zahájila výuku i na odloučeném (detašovaném) pracovišti v Chlumci nad Cidlinou.
V roce 1968 se chlumecká pobočka osamostatnila. Tento proces dělení škol s více pracovišti na samostatné LŠ proběhl na více místech v republice, k osamostatnění LŠU Chlumec nad Cidlinou přispěl velkou měrou tehdejší ředitel Základní devítileté školy v Chlumci nad Cidlinou a pozdější vedoucí odboru školství a kultury KNV Hradec Králové Václav Hájek. Prvním – a na více než 30 let jediným – ředitelem LŠU se stal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou už vyučoval jako pedagog LŠU Nový Bydžov. Do prvního roku samostatné existence škola přijala 85 žáků hudebního oboru a 12 oboru literárně-dramatického. Hlavním sídlem školy bylo 1. poschodí římskokatolické fary, kde probíhala výuka hudebního oboru v 3 učebnách pro individuální výuku a jedné učebně pro výuku kolektivní. Literárně-dramatický obor našel útočiště v ZDŠ.

„Na faře a potom i v budově Majorátu se v učebnách topilo kamny na uhlí. Školnice každý den ráno v místnostech zatopila a nachystala uhlí na přikládání. Potom už musel každý vyučující topit sám. Zejména v budově farního úřadu byla situace velmi náročná. Sklady uhlí byly umístěny 60 metrů od budovy a učebny byly v 1. patře. V zimním období bylo nutné každý den vynosit velké množství kbelíků uhlí. Učebny byly průchozí a nebyly odhlučněné, což značně narušovalo průběh výuky. „Suché“ sociální zařízení bylo naprosto nevyhovující. Vzpomínám na příhodu z Majorátu, když přiběhla kolegyně Miluška, vyučující hru na housle, se slovy: Honzo, já hořím. Nejdříve jsem myslel, že jde o nějaký vtip, ale vzápětí se ukázalo, že během přikládání vypadla roura od kamen. Žáci stáli v pozoru u stěny učebny a pobaveně pozorovali, co se bude dít. V autě jsem měl starou koženou rukavici, kterou jsem používal na uvolnění víka při dolévání oleje, takže za pomocí zmíněné rukavice a několikrát složeného Rudého práva, které kolegyně tehdy četla, jsem nasadil rozpálenou rouru zpět. V místnosti byl kouř a zápach z připálených novin i ze značně připálené rukavice. Kolegyně se ale nenechala vyvést z míry, otevřela okna a s ledovým klidem pokračovala ve výuce,“ vzpomíná na toto období Jan Molinger.
V takovýchto nevyhovujících podmínkách se v tehdejší lidové škole umění vyučovalo s menšími obměnami celou řadu let. Situaci nezměnily ani další učebny, které škola dostala postupně k užívání na různých místech Chlumce nad Cidlinou. Hned v druhém roce samostatné existence školy přibyla jedna učebna v budově tehdejšího Městského národního výboru, v prostorách ZDŠ našel na tři roky útočiště také nakrátko otevřený výtvarný obor (1969 – 1972) a potom i obor taneční (1. 12. 1972 – 1974). Oba tyto obory se ale z nabídky chlumecké LŠU na několik let vytratily. V polovině 70. let vyučovala chlumecká LŠU krátce hru na klavír také v jedné učebně v Klamoši. Částečné zlepšení situace přinesl až rok 1974, kdy dostala škola k užívání první učebnu v budově Majorátu, a zejména pak o rok později, kdy začaly být v Majorátu užívány už učebny tři. Ale ani tyto prostory nebyly nijak komfortní. Přinejmenším měly stejné problémy s lokálním vytápěním kamny, navíc trpěly velkou vlhkostí, kterou zcela nevyřešily ani nové izolace v roce 1982. Stále narůstající počet žáků hudebního oboru si vynutil i pravidelné využívání ředitelny v budově fary jako regulérní učebny. Definitivně situaci nevyřešila ani adaptace dalších prostor fary na druhou učebnu pro kolektivní výuku (1979), ve které našel nově útočiště literárně-dramatický obor a znovu na 4 roky otevřený obor výtvarný (1979 – 1983). Pokusem o koncepční řešení byla snaha tehdejšího vedení města o koupi budovy Farního úřadu, v které byla LŠU po celé toto období nájemníkem. Po dlouhých jednáních se tento záměr nezdařil a budova Farního úřadu zůstala ve vlastnictví církve. Přestože byl tento výsledek provázen velkým zklamáním, paradoxně vedl ke skutečně zásadnímu a dlouhodobému řešení situace tehdejší LŠU. Byla zahájena jednání o přestavbě budovy Majorátu pro účely LŠU.
Přestavba Majorátu začala v prosinci 1986. V té době už LŠU využívala pro výuku kromě učeben na faře a v Majorátu také prostory Říhova domu (pro práci literárně-dramatického oboru a zkoušky dechového orchestru), po zahájení přestavby Majorátu se opět vrátila i do ZDŠ. Přestavba, původně naplánovaná na tři roky, se ale zejména po zásahu památkářů začala protahovat.
Zatímco změna názvu z Lidové školy umění na Základní uměleckou školu, Chlumec nad Cidlinou proběhla na základě změny legislativy velmi rychle, příprava vyhovujících prostor pro výuku se i nadále prodlužovala. Ve školním roce 1990/91 nově otevřený taneční obor tak zahájil svou činnost v prostorách Dřevotvaru. Výuka i nadále probíhala v prostorách fary, Říhova domu i Základní školy Chlumec nad Cidlinou. Žáci i učitelé ZUŠ se ale přece jen dočkali. Stěhování do 14 učeben v budově Majorátu proběhlo na přelomu let 1991 a 1992 a výuka v nich byla zahájena s počátkem roku 1992. Vedle výuky hudby – která se tak vrátila do míst, kde s ní na počátku století začínala paní Klemensová – v nově upravené budově našly své místo i ostatní obory ZUŠ. Literárně-dramatický, taneční a od školního roku 1992/93 opět i výtvarný.
Za zmínku stojí i zahrada ZUŠ, podle původního projektu určená pro koncertní účely. V kronice ZUŠ je ve školním roce 1992/93 uvedeno: „Bohužel stavební úpravy provedené v zahradě, která měla sloužit ke koncertním účelům, byly provedeny nekvalitně, a proto areál zahrady nemohl být zatím vůbec používán ke svým původním koncertním účelům.“ Přestože byly úpravy zahrady v létě 1994 přece jen dokončeny, koncertním účelům sloužila jen krátký čas, v dalších letech byla však využívána například pro zkoušky dechového orchestru a nácviky mažoretek, výjimečně i pro vystoupení zejména LDO.
Nějaký čas (od léta 1993) se o užívání dvou místností v přízemí Majorátu ZUŠ dělila s Advokátní kanceláří JUDr. Jiřího Pavlíka. Střídání výuky a provozu advokátní kanceláře však bylo pro obě strany velmi nepraktické. Pro ZUŠ byly navíc dvě malé učebny, z nichž jedna je průchozí, dost nekomfortní. Takže nakonec obě místnosti zcela opustila, a to až do jara 2016, kdy se advokátní kancelář přestěhovala do nového působiště.
V uplynulých letech byly provedeny úpravy interiéru školy a celková modernizace jejího vybavení. V roce 2011 došlo k modernizaci sociálních zařízení a rozšíření půdních prostor pro potřeby skladu a archivu školy. V posledních pěti letech proběhla výměna osvětlení ve všech učebnách, pro sál školy byl pořízen nový klavír Petrof i stabilní ozvučení, v sále ZUŠ a podkrovních učebnách byla instalována klimatizace, ve všech učebnách byly nainstalovány počítače s připojením k internetu a učebna hudební nauky byla pro zkvalitnění výuky teoretických předmětů vybavena interaktivní tabulí. Stávající hudební nástroje byly opraveny a jejich stavy doplněny o nově pořízené kusy. V roce 2016 proběhla výměna oken a v roce 2017 oprava vnějších plášťů budovy včetně fasády. Probíhají přípravy na výměnu dnes již zastaralého systému vytápění pomocí akumulačních kamen na novější a ekonomicky úspornější systém. Na jaře 2018 dostává Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou do užívání další prostory v domě č. 61 na Klicperově náměstí, kam by se měly přesunout výtvarný a taneční obor, víceúčelový sál v této nové budově by měl sloužit také pro potřeby dechového orchestru.
Škola však není jenom budova. To jsou především žáci a jejich učitelé. Za 50 let historie chlumecké LŠU / ZUŠ se v učebnách vystřídalo 148 učitelů, jejichž jména najdete všechna v tomto almanachu. V jejím vedení se doposud vystřídali tři ředitelé. Školu zakládal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou vyučoval už v době pobočky novobydžovské LŠU. Ten stál v čele LŠU a později ZUŠ až do 31. března 2003, kdy odešel do důchodu. Řízením školy byla k tomuto datu pověřena učitelka výtvarného oboru Viera Chrtková, která funkci vykonávala do jmenování nového ředitele, kterým se od 1. srpna 2003 stal Jan Molinger. Ten vykonával funkci do 31. 7. 2012. Od 1. 8. 2012 byl na základě výsledků výběrového řízení jmenován do funkce ředitele Pavel Sonda, a to na funkční období do 31. 7. 2018.
Uvést jména mnoha stovek žáků je ale nad naše možnosti – i když by si to určitě mnozí zasloužili. Celá řada z nich například v průběhu uplynulých let reprezentovala školu na uměleckých soutěžích. Přesto, že soutěžení v uměleckých oborech je velmi diskutabilní a konec konců není ani smyslem činnosti uměleckých škol, určitě stojí za vyzdvižení ti, kteří získali na takových soutěžích ocenění. A to především na soutěžích, organizovaných centrálně pro žáky LŠU (a později ZUŠ), a dalších soutěžích, jejichž uměleckou úroveň garantují jako pořadatelé umělecké školy různých stupňů. Ocenění z okresních kol těchto soutěží přivezli žáci školy do Chlumce nad Cidlinou skutečně nepočítaně, z krajských kol to byly desítky a bez úspěchů se sólisté i kolektivy nevraceli ani z kol ústředních.
Žákovský dechový orchestr, založený v roce 1979, získal v ústředním kole soutěže žáků LŠU nejdříve čestné uznání (1986) a o tři roky později – žáci LŠU a později i ZUŠ soutěží zpravidla v tříletých intervalech – dokonce 2. cenu (1989). Dechový orchestr se potom postupně stal jakousi „výkladní skříní“ ZUŠ Chlumec nad Cidlinou. Absolvoval řadu zahraničních zájezdů a zúčastnil se festivalů a přehlídek, na kterých reprezentoval jak školu, tak město Chlumec nad Cidlinou.
V roce 1988 se z ústředního kola vrátili velmi úspěšně akordeonisté – 2. cenu získali Š. Hrušková, P. Toman i akordeonové duo, 3. cenu k nim přidala i D. Beranová v kategorii hra na lesní roh. Rok 1993 byl úspěšný pro pozdější učitelku školy a dnes už koncertní klavíristku J. Pěchočovou, která si přivezla z ústředního kola 2. cenu. V roce 1994 byl čestným uznáním oceněn akordeonista L. Patera, o rok později přivezli žáci literárně-dramatického oboru dokonce 1. cenu. Další ocenění z ústředního kola v roce 2001 – tentokrát čestným uznáním – získal i loutkový soubor starších žáků. Jaroslav Hartl (není pedagog ZUŠ) si z ústředního kola soutěže ve hře na akordeon přivezl čestné uznání v roce 2005, o tři roky později ve stejné soutěži získal 3. cenu, který si v roce 2010 přivezl 2. cenu z mezinárodní interpretační soutěže ve hře na varhany ze slovenského Ružomberku. Štafetu akordeonistů převzal v úspěšném roce 2011 L. Suchánek, který získal 2. cenu, v soutěži klavíristů se v tomto ročníku umístil J. Matoušek (3. cena) a ze své národní přehlídky přivezl soubor LDO Překvapení cenu za inscenaci Jan za chrta dán. V roce 2012 se poprvé na celostátní úrovni prosadil v pěvecké soutěži P. Smíšovský (čestné uznání), naopak o rok později na úspěchy z předchozích let navázali akordeonisté – L. Suchánek i L. Mrňáková získali 3. cenu. Na tento úspěch navázali oba i na Mezinárodní akordeonové soutěži v Ostravě, odkud L. Suchánek přivezl 3. cenu. P. Smíšovský se v roce 2015 zúčastnil i velmi prestižní Písňové soutěže B. Martinů v Praze a přivezl odtud čestné uznání. Akordeonisté v rámci svého tříletého soutěžního cyklu zvládli i další „generační výměnu“, a tak v roce 2016 z ústředního kola vedle L. Mrňákové (3. cena) přivezl 1. cenu I. Kříž, který navíc ve stejném roce přidal i 2. cenu z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě a senzační zlaté pásmo ze soutěže Mezinárodních akordeonových dnů v Praze. Zcela výjimečný rok završil I. Kříž ziskem Zlatého oříšku Královéhradeckého kraje, účastí v celostátním finále této ankety, kde se prezentoval v televizním pořadu jako jeden z 30 vybraných úspěšných a nadaných dětí ze všech oborů činnosti. Televizním vystoupením v pořadu ČT Planeta Yó zahájil I. Kříž i rok 2017. V roce 2017 se také podruhé za dobu svého studia na naší ZUŠ do ústředního kola soutěže žáků ZUŠ ve hře na klavír kvalifikoval J. Matoušek. Tentokrát si z Prahy přivezl čestné uznání. Soutěž žáků ZUŠ ve hře na akordeon se v tomto roce nekonala, I. Kříž tedy zopakoval svou účast na Mezinárodních akordeonových dnech v Praze, ze kterých tentokrát přivezl umístění ve stříbrném pásmu. Začátek roku 2018 přinesl 2. místo I. Kříže z Mezinárodní akordeonové soutěže v Ostravě (ve své kategorii opět nejlepší z ČR) a hned tři účasti žáků naší školy v ústředních kolech soutěže žáků ZUŠ. Pavel Smíšovský přivezl z ústředního kola soutěže v sólovém zpěvu čestné uznání, Daniela Synková ve hře na zobcovou flétnu 3. místo a Martin Rez ve hře na trubku 2. místo.
Pro literárně-dramatický obor a výtvarný obor školy však byla a je tříletá periodicita soutěží žáků LŠU / ZUŠ málo. Proto se žáci těchto oborů a soubory LDO často zúčastňují soutěží, které jsou mimo tento systém postupových soutěží, zastřešovaných v současné době Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Výtvarníci svoje práce posílají v posledních letech nejčastěji do soutěže s celostátní účastí Jirkovská paleta a každoročně získávají na této soutěži řadu cen. Soubory LDO si od roku 2003 vybojovaly řadu postupů na celostátní přehlídky Loutkářská Chrudim a Dětská scéna, žáci LDO se neztratili ani na přehlídkách a soutěžích individuálních výstupů nebo v individuálních soutěžích uměleckého přednesu – J. Slobodová se umístila ve stříbrném pásmu na Národním setkání v přednesu textů v roce 2010.
Samostatnou kapitolou úspěšných žáků by mohli být ti, kteří se rozhodli věnovat oboru, ve kterém první krůčky podnikali právě na této škole, jako své profesi. Někteří z nich se vrátili, aby na čas nebo i natrvalo jako učitelky a učitelé vychovávali další generaci svých nástupců – to byli nebo jsou například Eva Kolaříková (Procházková), Slávka Vernerová (Pěchočová), Štěpán Honc, Petra Hlubučková, Petra Koliášová (Hlaváčková), Jaroslav Hartl nebo Ilona Matoušek Hatašová. Jiní zakotvili jako pedagogové na jiných školách, případně se věnují různým uměleckým profesím. Takových bychom ale napočítali ještě mnohem víc. A kdybychom připočítali další desítky těch, kteří si hudbu, divadlo, výtvarné nebo pohybové umění ponechali jako svůj koníček, tak bude zástup těch, do jejichž života se LŠU nebo ZUŠ Chlumec nad Cidlinou zapsala možná na celý život, pěkně dlouhý.
Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou se určitě může opřít o svou padesátiletou historii a vstoupit do další padesátky s vědomím, že je dobře připravena na to, aby pomohla vychovat další generace hudebníků/hudebnic, výtvarníků/výtvarnic, tanečníků/tanečnic i adeptů/adeptek literárně-dramatického oboru.