Podle dostupných zdrojů založila první hudební školu v Chlumci nad Cidlinou Joza Klemensová, a to v roce 1904. Hudbu vyučovala v budově bývalého Majorátu, který si od majitelů – rodiny Kinských – pronajal Václav Klemens, který v přízemí provozoval tiskárnu. Joza Klemensová vyučovala v této budově hudbu až do roku 1966, přesto, že v roce 1948 byla tiskárna i budova znárodněna a prostory byly určeny k nájemnému bydlení.
Na počátku 60. let 20. století byly v celé republice zakládány Lidové školy umění, které navazovaly na soukromou výuku hudby a jakási volná sdružení učitelů hudby a znamenaly v principu státní institucionalizaci výuky hudby. Jedna z těchto lidových škol umění vznikla i v Novém Bydžově a tato LŠU v roce 1962 zahájila výuku i na odloučeném (detašovaném) pracovišti v Chlumci nad Cidlinou.
V roce 1968 se chlumecká pobočka osamostatnila. Tento proces dělení škol s více pracovišti na samostatné LŠ proběhl na více místech v republice, k osamostatnění LŠU Chlumec nad Cidlinou přispěl velkou měrou tehdejší ředitel Základní devítileté školy v Chlumci nad Cidlinou a pozdější vedoucí odboru školství a kultury KNV Hradec Králové Václav Hájek. Prvním – a na více než 30 let jediným – ředitelem LŠU se stal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou už vyučoval jako pedagog LŠU Nový Bydžov. Do prvního roku samostatné existence škola přijala 85 žáků hudebního oboru a 12 oboru literárně-dramatického.
Hlavním sídlem školy bylo 1. poschodí římskokatolické fary, kde probíhala výuka hudebního oboru v 3 učebnách pro individuální výuku a jedné učebně pro výuku kolektivní. Literárně-dramatický obor našel útočiště v ZDŠ.
V takovýchto nevyhovujících podmínkách se v tehdejší lidové škole umění vyučovalo s menšími obměnami celou řadu let. Situaci nezměnily ani další učebny, které škola dostala postupně k užívání na různých místech Chlumce nad Cidlinou. Hned v druhém roce samostatné existence školy přibyla jedna učebna v budově tehdejšího Městského národního výboru, v prostorách ZDŠ našel na tři roky útočiště také nakrátko otevřený výtvarný obor (1969 – 1972) a potom i obor taneční (1. 12. 1972 – 1974). Oba tyto obory se ale z nabídky chlumecké LŠU na několik let vytratily. V polovině 70. let vyučovala chlumecká LŠU krátce hru na klavír také v jedné učebně v Klamoši. Částečné zlepšení situace přinesl až rok 1974, kdy dostala škola k užívání první učebnu v budově Majorátu, a zejména pak o rok později, kdy začaly být v Majorátu užívány už učebny tři. Ale ani tyto prostory nebyly nijak komfortní. Přinejmenším měly stejné problémy s lokálním vytápěním kamny, navíc trpěly velkou vlhkostí, kterou zcela nevyřešily ani nové izolace v roce 1982. Stále narůstající počet žáků hudebního oboru si vynutil i pravidelné využívání ředitelny v budově fary jako regulérní učebny. Definitivně situaci nevyřešila ani adaptace dalších prostor fary na druhou učebnu pro kolektivní výuku (1979), ve které našel nově útočiště literárně-dramatický obor a znovu na 4 roky otevřený obor výtvarný (1979 – 1983). Pokusem o koncepční řešení byla snaha tehdejšího vedení města o koupi budovy Farního úřadu, v které byla LŠU po celé toto období nájemníkem. Po dlouhých jednáních se tento záměr nezdařil a budova Farního úřadu zůstala ve vlastnictví církve. Přestože byl tento výsledek provázen velkým zklamáním, paradoxně vedl ke skutečně zásadnímu a dlouhodobému řešení situace tehdejší LŠU. Byla zahájena jednání o přestavbě budovy Majorátu pro účely LŠU.
Přestavba Majorátu začala v prosinci 1986. V té době už LŠU využívala pro výuku kromě učeben na faře a v Majorátu také prostory Říhova domu (pro práci literárně-dramatického oboru a zkoušky dechového orchestru), po zahájení přestavby Majorátu se opět vrátila i do ZDŠ. Přestavba, původně naplánovaná na tři roky, se ale zejména po zásahu památkářů začala protahovat.
Zatímco změna názvu z Lidové školy umění na Základní uměleckou školu, Chlumec nad Cidlinou proběhla na základě změny legislativy velmi rychle, příprava vyhovujících prostor pro výuku se i nadále prodlužovala. Ve školním roce 1990/91 nově otevřený taneční obor tak zahájil svou činnost v prostorách Dřevotvaru. Výuka i nadále probíhala v prostorách fary, Říhova domu i Základní školy Chlumec nad Cidlinou. Žáci i učitelé ZUŠ se ale přece jen dočkali. Stěhování do 14 učeben v budově Majorátu proběhlo na přelomu let 1991 a 1992 a výuka v nich byla zahájena s počátkem roku 1992. Vedle výuky hudby – která se tak vrátila do míst, kde s ní na počátku století začínala paní Klemensová – v nově upravené budově našly své místo i ostatní obory ZUŠ. Literárně-dramatický, taneční a od školního roku 1992/93 opět i výtvarný.
V uplynulých letech byly provedeny úpravy interiéru školy a celková modernizace jejího vybavení. V roce 2011 došlo k modernizaci sociálních zařízení a rozšíření půdních prostor pro potřeby skladu a archivu školy. V posledních pěti letech proběhla výměna osvětlení ve všech učebnách, pro sál školy byl pořízen nový klavír Petrof i stabilní ozvučení, v sále ZUŠ a podkrovních učebnách byla instalována klimatizace, ve všech učebnách byly nainstalovány počítače s připojením k internetu a učebna hudební nauky byla pro zkvalitnění výuky teoretických předmětů vybavena interaktivní tabulí. Stávající hudební nástroje byly opraveny a jejich stavy doplněny o nově pořízené kusy. V roce 2016 proběhla výměna oken a v roce 2017 oprava vnějších plášťů budovy včetně fasády. Na jaře 2018 dostává Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou do užívání další prostory v domě č. 61 na Klicperově náměstí, kam byl přesunout výtvarný a taneční obor, víceúčelový sál v této nové budově slouží zejména pro potřeby školních orchestrů a souborů. V létě 2019 probíhá výměna zastaralého systému vytápění pomocí akumulačních kamen na novější a ekonomicky úspornější systém plynovým kotlem.
Škola však není jenom budova. To jsou především žáci a jejich učitelé. Za 50 let historie chlumecké LŠU / ZUŠ se v učebnách vystřídalo 148 učitelů. V jejím vedení se doposud vystřídali čtyři ředitelé. Školu zakládal František Neuman, který v Chlumci nad Cidlinou vyučoval už v době pobočky novobydžovské LŠU. Ten stál v čele LŠU a později ZUŠ až do 31. března 2003, kdy odešel do důchodu. Řízením školy byla k tomuto datu pověřena učitelka výtvarného oboru Viera Chrtková, která funkci vykonávala do jmenování nového ředitele, kterým se od 1. srpna 2003 stal Jan Molinger. Ten vykonával funkci do 31. 7. 2012. Od 1. 8. 2012 byl jmenován do funkce ředitele Pavel Sonda do 31. 7. 2018. Současným ředitelem je Jan Svoboda.
Uvést jména mnoha stovek žáků je ale nad naše možnosti – i když by si to určitě mnozí zasloužili. Celá řada z nich například v průběhu uplynulých let reprezentovala školu na uměleckých soutěžích. A to především na soutěžích, organizovaných centrálně pro žáky LŠU (a později ZUŠ), a dalších soutěžích, jejichž uměleckou úroveň garantují jako pořadatelé umělecké školy různých stupňů. Ocenění z okresních kol těchto soutěží přivezli žáci školy do Chlumce nad Cidlinou skutečně nepočítaně, z krajských kol to byly desítky a bez úspěchů se sólisté i kolektivy nevraceli ani z kol ústředních.
Samostatnou kapitolou úspěšných žáků by mohli být ti, kteří se rozhodli věnovat oboru, ve kterém první krůčky podnikali právě na této škole, jako své profesi. Někteří z nich se vrátili, aby na čas nebo i natrvalo jako učitelky a učitelé vychovávali další generaci svých nástupců – to byli nebo jsou například Eva Kolaříková (Procházková), Slávka Vernerová (Pěchočová), Štěpán Honc, Petra Hlubučková, Petra Koliášová (Hlaváčková), Jaroslav Hartl, Ilona Matoušek Hatašová, Pavel Hlubuček nebo Lukáš Pavel. Jiní zakotvili jako pedagogové na jiných školách, případně se věnují různým uměleckým profesím. Takových bychom ale napočítali ještě mnohem víc. A kdybychom připočítali další desítky těch, kteří si hudbu, divadlo, výtvarné nebo pohybové umění ponechali jako svůj koníček, tak bude zástup těch, do jejichž života se LŠU nebo ZUŠ Chlumec nad Cidlinou zapsala možná na celý život, pěkně dlouhý.
Základní umělecká škola, Chlumec nad Cidlinou se určitě může opřít o svou padesátiletou historii a vstoupit do další padesátky s vědomím, že je dobře připravena na to, aby pomohla vychovat další generace hudebníků/hudebnic, výtvarníků/výtvarnic, tanečníků/tanečnic i adeptů/adeptek literárně-dramatického oboru.