Historie budovy Majorátu

Patrový panský dům č. p. 1, dnešní budova Majorátu, nacházející se ve východní části Klicperova náměstí, vznikl vlastně přestavbou masných krámů, které byly nákladem hraběcí rodiny Kinských postaveny v roce 1683. Není bez zajímavosti, že původní tzv. zadní masné krámy byly ještě v 16. století přizděny ke zdi kostela sv. Voršily na náměstí, kde byly zničeny požárem v roce 1677. Nahrazeny byly proto novou přízemní budovou, postavenou těsně nad řekou. Stavbu nových masných krámů prováděl mistr Kašpar z Hradce Králové, který musel vyřešit složité zakládání na břehu řeky. I z dnešního půdorysu Majorátu lze vyčíst původní dispozici masných krámů v později přestavovaném objektu. Byla to stavba obdélného tvaru s typickou trojtraktovou dispozicí. Měla středovou chodbu a čtveřici vlastních krámů po obou stranách. Vstup do budovy byl od severu (od mostu) a nikoliv od západu, jak je tomu dnes. Sporné je pouze to, zda již tato stavba měla na severní a západní straně podloubí. Přízemní budova masných krámů sloužila svému účelu až do počátku 18. století, kdy proběhla nákladná adaptace, kterou inicioval Václav Norbert Oktavián Kinský. Staré masné krámy byly pro přestavbu plně využity a nejspíš až v této době bylo po celé severní a západní straně masných krámů vybudováno loubí. To mělo čtyři oblouky směrem k mostu a pět do náměstí. Nad podloubím a na východní i jižní obvodové zdi bylo vyzděno další patro s vysokou rovnou římsou. Tuto atiku členěnou pilastry měl Majorát ještě v druhé polovině 19. století. Velkorysou přestavbou se nejen zásadně změnil účel budovy, ale také její půdorysná velikost i výška, stejně jako celková dispozice a orientace. Hlavní význam získal nový vstup z náměstí. Záměrně byl situovaný do středu západního rozšířeného průčelí. Na vstup navazovala nová středová chodba, která kolmo protínala starou dispozici masných krámů. Nově vzniklo uprostřed chodby také schodiště do patra. I v patře byla středová chodba, po jejíž každé straně vznikly dvě přibližně stejně velké místnosti. Po dokončení přestavby v roce 1719 se – mimo jiné – stal Majorát velmi působivou kulisou pro mariánský sloup postavený Václavem Norbertem Oktaviánem Kinským o devět let dříve. Stavbou Majorátu právě na náměstí jeho stavitel symbolicky demonstroval proniknutí vrchnostenského aparátu do organismu města. Navíc protáhlé chlumecké náměstí s dominantou děkanského kostela sv. Voršily v jeho západní rozšířené části, bylo možné kompozičně ovládnout už jedině na východní úzké straně u řeky. Tam se pomyslně sbíhaly i všechny pohledové směry z celého náměstí. Výsledná podoba budovy Majorátu, dole s podloubím a nahoře s vysokou atikou, působila jistě mnohem monumentálnějším dojmem, než by se dalo odvodit z jejích nevelkých rozměrů. Za zmínku snad také stojí, že autorem plánů na přestavbu masných krámů na Majorát byl snad Jan Blažej Santini – Aichel. K této domněnce svádí skutečnost, že právě v této době realizoval mnoho projektů v nedalekém Hradci Králové, i fakt, že zanedlouho projektoval pro Františka Ferdinanda Kinského známý zámek Karlova Koruna postavený v letech 1721 – 1723. Pokud by se tato domněnka potvrdila, byl by Majorát první Santiniho stavbou v Chlumci nad Cidlinou. Od roku 1719 přestavěný objekt sloužil pro potřeby správy hospodářství rodiny Kinských. Jedna z mála zpráv o budově z osmnáctého století je z března roku 1775. Část budovy, popisovaná jako hlubší a klenutá kobka v jihovýchodní straně k řece, posloužila jako přechodné vězení vzbouřených sedláků při známém selském povstání. Nebyli zde uvězněni všichni, ale pouze někteří. Většina pak byla zavřena v zámecké jízdárně. Počátkem 19. století došlo ke klasicistní úpravě, podloubí bylo zazděno a později byla snesena i střešní atika. Poté začal dům sloužit jako panské sídlo, a to minimálně z části k obytným účelům. Jak vyplyne z následujících řádků, nájemníci se v Majorátu často střídali, a to jak v patře, které bylo vyhrazeno panským úředníkům, tak i v přízemí. V roce 1805 obýval první patro Karel Ferdinand Baron z Puteani s manželkou a třemi potomky. Bydleli zde až do roku 1831, kdy se tento italský šlechtic a švagr Leopolda Kinského stal poručníkem nedospělých hrabat Kinských a s celou rodinou se přestěhoval na zámek Karlova Koruna. V roce 1810 je jako obyvatel Majorátu uváděn sekretář barona Puteaniho Ignác Rang, apatykář Jan Maxmilián Kráčmer, bydlel zde i Karel Bausch – správce nájemce vinopalny von Streitenfelda – a to až do své smrti v roce 1818. Volný prostor prvního patra však nezůstal dlouho prázdný. Tuto prestižní adresu obydlel Jakub Kober, vrchnostenský lékař Kinských. Po jeho smrti v roce 1836 „zdědil“ prostor k obývání jeho syn Jan Eduard Kober – chlumecký podnikatel v tabákovém průmyslu, po několik období purkmistr města a ředitel ostrostřeleckého spolku. V přízemí bydlela rodina zámeckého puškaře Smetáčka a na severní straně pak zámečnický mistr František Sokolář, který měl vzadu i svoji dílnu. V roce 1866 byl v jižní části prvního patra zřízen první chlumecký telegraf, který byl později spojen s poštovním úřadem. Druhá část poschodí byla stále používána k obytným účelům panských zaměstnanců. Bydlel zde od 60. let 19. století přednosta okresního úřadu Alois Pokorný s rodinou, přechodně pak lékaři dr. Vinklář a dr. Šnopl, které vystřídal panský porybný Jan Bedrníček. Po jeho smrti v roce 1883 převzala byt rodina panského administrátora Františka Mazance. Na přelomu 19. a 20. století obýval byt přednosta okresního soudu dr. Viktor Suske. Roku 1902 si pronajal přízemí Václav Klemens a otevřel zde první chlumeckou tiskárnu. O dva roky později si rodina Klemensových pronajala od Kinských celý objekt a paní Joza Klemensová založila v prvním patře Majorátu první hudební školu ve městě. V budově Majorátu potom vyučovala hudbu až do roku 1966. A když už jsme u těch prvenství, tak 1. listopadu roku 1918 vyšlo z Klemensovy tiskárny první číslo Chlumeckých listů. Rodina Klemensova žila a podnikala v Majorátu až do únoru roku 1948, kdy byly tiskárna i celý objekt Majorátu znárodněny. Objekt přešel do správy městského národního výboru a celá budova začala sloužit k bydlení. Později se správy objektu ujaly komunální služby místního národního výboru a Majorát i nadále sloužil jako bytová jednotka. V prosinci 1986 byla zahájena generální rekonstrukce Majorátu, která však měla za následek popření původní funkce dispozic budovy. Prostory, do té doby užívané jako obytné, byly předisponovány pro potřeby Základní umělecké školy (učebny, sociální zařízení). Rekonstrukce, původně plánovaná na 3 roky se nakonec protáhla na dobu téměř dvojnásobnou. Po roce 1989 zažádala rodina Kinských v rámci restitucí mimo jiné i o navrácení budovy Majorátu. Na základě znaleckého posudku (tzv. zhodnocení stavebního stavu budovy) však nebyla budova navrácena a restituce byla vyřešena symbolickou finanční náhradou. 2. ledna 1992 se do objektu Majorátu, který je i nadále majetkem Města Chlumec nad Cidlinou, nastěhovala Základní umělecká škola, která má objekt v užívání dodnes. Od léta 1993 se o užívání dvou místností v přízemí budovy škola dělila s advokátní kanceláří JUDr. Jiřího Pavlíka, později přešlo užívání těchto prostor zcela na advokátní kancelář. Na jaře 2016 se advokátní kancelář přestěhovala do nového působiště, a ZUŠ je tak nadále jediným uživatelem budovy Majorátu. V roce 2011 bylo nutné provést opět rekonstrukci sociálních zařízení. V roce 2016 proběhla kompletní výměna oken, která respektovala jejich podobu po poslední rekonstrukci na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2017 na tyto opravy navázala generální oprava vnějších plášťů budovy včetně repasování vstupních dveří a restaurování erbu nad vstupem do budovy. V jednání je v současnosti rekonstrukci dosluhujícího vytápění budovy (akumulační kamna) na úspornější. Mgr. Helena Krátká